Rozhovory s krajinou

 Proč chodím s lidmi do krajiny a jak s ní přitom hovořím  

Věřím, že pokud chcete najít své místo v životě, může vám při jeho hledání pomoci, když najdete své místo i v krajině.

V šamanských tradicích se často pracuje se silovými zvířaty a rostlinami. Ale se mnou rezonuje hlavně představa, že kromě zvířat a rostlin souzní s naší duší i nějaké fyzické místo a my se skrze něj – už třeba jen tím, že se na něj vypravíme – dostáváme lépe sami k sobě.

Každý už povětšinou máme nějaké místo, na které rádi chodíme. Nemusíme ani vědět proč, prostě se nám tam líbí. Často ani nejde o jediné místo s konkrétními souřadnicemi, ale o jakousi vnitřní kvalitu určitého prostoru, se kterou když jednou vstoupíme do kontaktu, najdeme ji pak už všude. Každá louže se promění v naše jezero. V každé haldě objevíme svoji horu. Každý hájek zastoupí náš les.

Většinou máme oblíbených míst hned několik. Na některé se chodíme propojit s vnitřním klidem, jinam si jdeme pro inspiraci a ještě jinde cítíme podporu, když právě čelíme náročným situacím.

Poezie rozličných míst 

Ráda s lidmi chodím na jejich oblíbená místa a žasnu, jakou jejich vrstvu – mým očím do té doby často skrytou – tito lidé pro sebe objevili. Kdykoliv pak naslouchám zážitkům s danou krajinou a pozoruji její odraz v rozzářených očích vypravěče, přechází cosi z kouzla daného místa i na mě. Mnoho z těch míst mi zprvu připadalo obyčejných nebo nezajímavých, ale tato setkání mi postupně otevírala nejdříve oči a potom i srdce. 

Vedlo mě to i k vědomějšímu zakoušení rozličných míst a vystopování mých vlastních silových krajin. Dnes díky tomu vím, kde tečou divoké potoky, které odnesou všechny moje starosti. Znám místa, kde mohu v tichu a samotě obejmout pevnou skálu, když se potřebuji o něco opřít. A umím najít studánku, ze které tiše vyvěrá voda, která vždy utiší mé neklidné srdce.

Ráda bych vás inspirovala k podobně vědomému objevování a zakoušení vašich vlastních míst. 

Coby kulturní a sociální antropoložka neznám lepší způsob než se za tím účelem vypravit přímo do terénu. Proto jsem se rozhodla oslovit konkrétní osobnosti, které už nějakým zajímavým způsobem krajinu prožívají ve své tvorbě nebo při svém povolání, případně jsou hluboce inspirováni nějakým jejím aspektem nebo i konkrétním místem a pečují o něj. S těmito lidmi se pak vypravím do jejich krajin – na jejich místa – a kromě rozhovoru, který přibližně dvakrát do měsíce uveřejním na těchto stránkách, sesbírám i materiál pro hlubší zprávu o prožívání krajin coby stavů duše.

Kéž vás vzniklé rozhovory pozvou k hlubšímu prožívání všech vašich míst. Najdete je tady.

Touhou sbírat rozhovory se ve mně možná ozývá starý pud lovců a sběračů. Jídla má sice naše civilizace dostatek, ale má i dost výživy? Odpověď na tuhle otázku mě vede do krajiny, kde sbírám potravu pro duši. Najdu ji na haldě za městem? V zámeckém parku? V nivě nějaké řeky? Na vrcholku skály nebo někde za dálnicí v lesíku u zarostlé strouhy? Každé místo má své kouzlo a každé stojí za návštěvu. Všude je totiž možné prožít celý svět. Záleží jenom na nás, jestli té konkrétní krajině dovolíme, aby do nás vstoupila. Lidé, se kterými vedu své rozhovory, tento krok udělali. Věřím, že když se s krajinou propojíme, začne s námi rozmlouvat. Mnoho otázek, jejichž odpovědi v článcích zaznamenávám, tak pokládá lidem krajina sama nebo je naopak klade člověk své krajině. Odpovědi mě nepřestávají fascinovat.